Předvolební čas je vždycky přehlídkou pokrytectví. Strany, které měly a mohly realizovat své volební programy v končícím sněmovním období, slibují, jak svědomitě to budou v tom období následujícím. Někteří kandidáti poukazují na to, jak přivedou nový vítr do malostranských paláců, jiní se zase staví na zadní, aby tomu zabránili. A pak aby se v tom občan – volič vyznal.
Příkladem těch prvně jmenovaných jsou piráti. Česká pirátská strana dnes už ovšem není partička nadšenců, ale plně etablovaná strana, která vládne v obcích, ve městech i na krajích. A tak se pojďme podívat na ten svěží vítr, který s sebou přinesli. Skutečně poprvé v poslanecké ubytovně někdo těžil kryptoměny, jako pirátský poslanec Vymazal. To, že zaměstnával svého rodinného příslušníka – konkrétně švagrovou – v pozici poslanecké asistentky, sice úplnou novinkou mezi některými poslanci nebylo, nicméně piráti svou politiku přece chtěli dělat jinak než ti „bílí páprdové“ ve Sněmovně, jak se vyjádřil jiný pirátský poslanec Ondřej Profant. Nebo ne? Proto ostatním ordinují genderovou vyváženost a pak se (spolu se STAN) zmůžou na jednu jedinou ženu v čele kandidátky? I když opravdu přinesli piráti do politiky něco nového – v rámci strany bojující za maximální transparentnost mít v pozici kandidáta na ministra zdravotnictví člověka, který na poměrně jednoduchou a banální otázku odpoví, že Vám po tom nic není – to je skutečně průlomový přístup.
Vše výše uvedené však byly spíše úsměvné momenty. Realita například v Praze už tak úsměvná není. Kolabující doprava, zdlouhavé opravy a uzavírky postrádající jakoukoli elementární koordinaci, zahraniční cesty za stovky tisíc, tajné hlasování (asi v rámci transparentnosti) o stavbě metra za miliardy, závažná obvinění o šikaně uvnitř strany, z falšování podpisů, podezřelý byznys některých pirátských funkcionářů, tomu všemu se kluci a holky od pirátů velmi rychle naučili.
Pak jsou tady tací, kteří nepokrytě lžou. A když je na to lhaní někdo upozorní, jako to udělal Leo Luzar, když Tomia Okamuru konfrontoval s „jeho“ tabulkou, tak zbaběle shodí vinu na ostatní. Ostatně samotná SPD je velmi zajímavým spolkem. Vede ji člověk, jehož úhlavním nepřítelem jsou strany TOP09 a ODS, ačkoliv je dříve sám podporoval. Dokonce ještě v roce 2018 neměl Tomio Okamura problém stoupnout si vedle Jiřího Pospíšila, Petra Fialy, ba dokonce i Víta Rakušana a Ivana Bartoše a spolu s tímto demoblokem se spojit proti premiéru Andreji Babišovi. To jeho stranický kolega, shodou okolností předseda poslaneckého klubu SPD, Radim Fiala, šel v lásce k ODS ještě dál. Sám byl totiž 15 let členem ODS, ba dokonce za ni poslancoval. A ne rok, nebo dva. Ale dlouhých sedm let v kuse. Bylo to v době předsedování dvou premiérů ODS: Miroslava Topolánka, Petra Nečase. Ráda bych připomněla, že v obou těchto vládách byl Miroslav Kalousek, jehož ministrování například důchodci, ale i další, dodnes pociťují v peněženkách. Pan Radim Fiala hlasoval také spolu s Tomášem Julínkem, ministrem zdravotnictví, který měl na zlepšení zdravotní péče jediný recept – poplatky. A nevadila mu ani Vlasta Parkanová, za níž vznikla kauza s předraženým nákupem letadel CASA, nebo Alexandr Vondra, spojovaný s kauzou PROMOPRO, Michael Kocáb, Martin Bursík a další a další. Znovu připomínám, že toto pan Radim Fiala, lídr SPD v Olomouckém kraji, dlouhé roky v Poslanecké sněmovně podporoval a spolu s těmito lidmi tvořil politiku.
Pozadu za Radimem Fialou nezůstal ani lídr kandidátky SPD v Jihomoravském kraji – Jan Hrnčíř. Ten pro změnu patřil k zakladatelům TOP09 v regionu a na klopě hrdě nosil připnutého Karla Schwarzenberga. Mimochodem pan Hrnčíř dnes zvládá kumulovat funkci zastupitele města Blanska, člena blanenského kontrolního výboru, krajského zastupitele, na kraji zasedá rovněž ve výboru sociálním a zdravotním, dále ve výboru pro národnostní menšiny. Do toho poslancuje, místopředseduje rozpočtovému výboru a stíhá i výbor ústavně-právní. Krom toho – zřejmě ve volném čase – ještě řediteluje Institutu terciárního vzdělávání. A mimo tohle všechno se ucházel i o místo v Evropském parlamentu.
SPD hlásá, že chce vystoupit z EU. Nic proti tomu, ale jak je možné, že europoslanci za SPD Ivan David a Hynek Blaško hlasují například pro následující texty – cituji: „Země střední a východní Evropy svým přistoupením k EU a NATO se vrátili do evropské rodiny svobodných zemí“ nebo jinde „S pomocí EU tyto země provedly reformy a dosáhly pokroku v sociální a ekonomické oblasti.“. Není to trochu v rozporu s tím, co tvrdí? Ty citace jsou mimochodem formulace z rezoluce „O významu společné paměti pro budoucnost Evropy“, na níž se odvolávají ti, kteří ničí sochy osvoboditelů, například i maršála Koněva. Naopak o tom, že díky kamarádce LePenové a její straně ve frakci ENF, si západní země z ČR udělaly odpadkový koš Evropy, kandidáti SPD dnes i před evropskými volbami raději pomlčeli.
A jak to má vlastně SPD se vztahem k EU? No vzhledem k tomu, že přímo předseda jeho poslaneckého klubu, již zmiňovaný Radim Fiala, patřil ke straně, jež de facto umožnila v roce 2008 přijetí Lisabonské smlouvy, která sebrala velkou část suverenity národních států a přenesla ji na Brusel, tak asi k tomu nemusím nic moc dodávat. Jen bych chtěla připomenout, že KSČM byla jedinou stranou, která nedoporučovala vstup do EU, a když se jednalo o Lisabonské smlouvě, žádala referendum. Když neprošlo, tak jako jediná strana hlasovala proti tomu.
Stejně tak se musím usmívat, když slyším hysterické řvaní předsedkyně TOP09 Markéty Pekarové Adamové z koalice SPOLU o tom, jak nesmí na našem území jadernou elektrárnu stavět ruská společnost, a pak zalistuji v knize Umění vládnout od Tomia Okamury, jehož uvažování se v podstatě ubírá stejným směrem, když říká – „kupovat ruskou ropu a plyn znamená také financovat si nebezpečného nepřítele“.
Jak vidíte, v politice je všechno možné. Proto běžte k volbám, ale nenechte se opít rohlíkem! Dejte republice šanci na nový začátek volbou KSČM!