Rozhovor Haló novin s vedoucím kandidátem do Sněmovny v Ústeckém kraji Jaroslavem Komínkem (KSČM)
Kandidujete v podzimních volbách do Sněmovny za KSČM. Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl kandidovat?
Velká podpora lidí. Byl to zřejmě ohlas na výsledky krajských voleb, kdy mě vykroužkovali z třetího místa kandidátky na první. Najednou mě kontaktovalo plno různých lidí, spolustraníků i z různých oblastí života, a ptali se, proč to nechci zkusit do Poslanecké sněmovny. I přesto, že to nebyla nikdy moje priorita, tak ta podpora lidí mě přesvědčila, že do toho mám jít.
Náměstek hejtmana, městský radní, jste zkušený komunální i krajský politik. Čím se zabýváte v »civilním« životě?
Je těžké říct, co je civilní život, protože mně na něj moc času nezbývá. Ale asi hlavní je autoškola, kde převážně školím profesionální řidiče, a někdy si »odskočím« k nějakým jízdám, převážně výcviku řidičů autobusů. No a někdy, převážně pro odreagování, si odjedu nějakou linku s autobusem a trolejbusem.
Dobře. A mimo práci v »soukromí«?
Tak to je ještě horší. Teď mě hodně času zabírá naše šestiměsíční dcera Sofinka. Snažím se s ní chodit do bazénu a na procházky. Když si opravdu ušetřím nějaký čas »pro sebe«, tak ho věnuji potápění.
Jaké jsou největší problémy území, za které se ucházíte o post poslance? Jak byste jako poslanec mohl, a hlavně chtěl, lidem, kteří zde žijí, pomoci?
Jeden z hlavních problémů jsou těžké podmínky života spojené s nedostatkem bydlení a nejistotou práce. Především mladí a vzdělaní lidé pak kraj opouštějí, čímž se problémy jenom zhoršují. Mnoho obyvatel Ústeckého kraje může přijít o práci z důvodu vnuceného útlumu těžby uhlí. Takže určitě to bude dojednání podpory státu pro výstavbu městských bytů, a především pohlídání přerozdělení financí z Fondu spravedlivé transformace, který má pomoci překlenout toto těžké období a pomoci kraji se s ním vypořádat.
Pokud se stanete členem dolní komory parlamentu, jaké oblasti byste se chtěl věnovat především a proč?
Samozřejmě dopravě a všemu s ní spojenému. Po osmi letech na postu náměstka hejtmana pro dopravu mám zkušenosti s problémy krajů a obcí a myslím, že vím, co nás trápí. A to nejen ohledně dopravy a infrastruktury, ale například i Besipu, který je totálně v troskách.
Jaká je vaše volební kampaň? Máte nějaké motto?
Motto jsme vybrali »Dobré místo na život«. Tím Ústecký kraj dnes převážně není, ale může být. Stačí chtít. Ústecký kraj je velmi pestrý na významná, krásná, zajímavá i složitá místa. Máme zde vše od těžkého průmyslu, až po jedinečná památná místa. Snažím se projet co nejvíce míst v našem kraji a setkat se s voliči. Zvolili jsme pozvání Pojďte s námi na pivo a docela to funguje.
Jaký volební výsledek tipujete a co budete považovat za svůj volební úspěch?
Jsem realista, když vidím, co se odehrává ve společnosti. Na oslavu to nebude, strana si nechala přetáhnout voliče. Věřím ale, že do Poslanecké sněmovny se KSČM dostane. A pak nás bude čekat volební období pilné práce a napravování reputace, aby se nám voliči vrátili.
Radikalizace a fašizace společnosti je čím dál silnější. Do jaké míry jsou tyto procesy v kapitalismu přirozené a do jaké míry jsou spontánní?
Lidé se radikalizují vždy, když se jim nežije dobře a když mají pocit, že je politikové neposlouchají. Dnes je to dáno asi chováním tzv. nové levice, která zapomněla na obyčejné lidi, ale vybrala si podporu všemožných menšin, a to často na úkor právě obyčejných lidí. Zapomenout nesmíme ani na zelené šílenství, to k nepokojům ve společnosti povede zcela jistě.
Jak se rozpozná opravdový vlastenec od radikálně nacionalistického, ze kterých se lehce stanou náckové nebo opravdoví fašouni?
Skutečný vlastenec svou národní identitu a vlast brání, ale nevyvyšuje nad druhé.
S tím dnes souvisí i přepisování dějin, zejména jsou to otázky druhé světové války. Je to jen rozdílná interpretace, nebo je to něco víc?
Překrucování dějin je součástí snahy rozmělňovat v Evropě národní identitu, aby mohlo vzniknout »evropanství«. Něco takového ale nesmíme dovolit. Druhou světovou válku jednoduše vyvolali Němci, ne nějací neurčití nacisté. Způsobili obrovské lidské utrpení a my nesmíme přihlížet tomu, jak se někteří lidé snaží hledat vinu třeba i na naší straně, například za Benešovy dekrety nebo excesy při odsunu. Doba byla taková a my máme možnost se z ní poučit. Nemáme ale právo ji soudit. Nikdo z nás pocity tehdejších Čechoslováků nezažil.
Myslíte si, že koncept nepodmíněného základního příjmu pomůže k návratu levice na výsluní?
Nepodmíněný základní příjem je pokus nové levice podplatit sociálně nejslabší vrstvy, aby tolerovaly to, že nová levice jejich problémy vlastně neřeší, ale zabývá se svými rasovými, sexuálními a kdo ví ještě jakými menšinami. Je nesmyslný, protože odpradávna platilo, že bez práce nejsou koláče, i ekonomicky krátkozraký, protože jediné, co způsobí, bude inflace.
Celoevropským problémem »levice« je, že se snaží zabývat právem menšin. Nic proti tomu, ale levice, a zejména ta antisystémová, se má zabývat zejména právy většiny, tedy právy pracujících…
Proto děláme rozdíl mezi starou (řekněme konzervativní) levicí, kterou dnes reprezentuje už jenom KSČM, a tzv. novou (progresivní) levicí.
Společnost je atomizovaná. Podmínky lidí jsou jiné ve městech a v malých obcích. I různé věkové kategorie mají v odlišných ekonomických situacích různé problémy. Některá témata jsou společná mnohým skupinám, některá ale jsou specifická… Jak znovu získat podporu? Hájit zájmy dolních 10 milionů, nebo lidí práce?
Samozřejmě. Musíme si vzpomenout, proč jako politická strana existujeme. Nejsme tu proto, abychom prosazovali striktní komunistickou ideologii, která reálně osloví méně než jedno procento voličů. To to můžeme zabalit. Nejsme tu proto, abychom si dělali politiku pro politiku samotnou a nikdo o nás nevěděl. Jsme tu proto, abychom udělali co nejlepší volební výsledek, abychom mohli vládnout v zájmu obyčejných pracujících lidí. Takový musí být náš program, který pak musíme srozumitelně komunikovat. Když neoslovíme dost voličů ani na vstup do Sněmovny, můžeme zavřít krám.