Rozhovor Haló novin s kandidátkou do Sněmovny v Ústeckém kraji Hanou Aulickou Jírovcovou (KSČM)
V předchozím rozhovoru jsme se věnovali vašim zkušenostem z komunální politiky. Ale jste poslankyně, místopředsedkyně výboru pro sociální politiku, členka výboru pro zdravotnictví, místopředsedkyně podvýborů pro mládež a volnočasové aktivity a pro regiony v transformaci, členka podvýborů pro mládež a volnočasové aktivity, pro náhradní výchovnou péči, pro sociálně zdravotní pomezí, pro sociální služby a osoby zdravotně postižené, pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení, pro lékovou politiku, racionální využití farmakoterapie a přístrojové techniky a pro zdravotnické záchranné služby… Navíc meziparlamentní skupiny, místopředsedkyně poslaneckého klubu a stínová ministryně práce a sociálních věcí. Jak to vše stíháte?
Je to fuška… Ne, teď vážně. Toto volební období je nás v Poslanecké sněmovně pouhých 15 zástupců za KSČM. Což znamená zcela jiný přístup a pracovní nasazení než v předchozích letech. Pro mě osobně to znamenalo pokrýt celou sociální oblast a věnovat se i zdravotnictví, o které jsem se dělila s Danielem Pawlasem. V těchto rozsáhlých oblastech je nutné být i u jednání na podvýborech, kde se daleko podrobněji probírají určitá témata a legislativa. Navíc, podvýbory se nescházejí pravidelně jako výbory. Jednání je svoláváno podle aktuální potřebnosti. Např. podvýbor pro transformaci se týká strukturálně postižených krajů, které v současné době řeší útlum těžby uhlí a dopady s tím spojené. Pro můj kraj, ale i další dva, je prioritní dostat skutečně potřebnou pomoc, která je nyní možná z evropských peněz, a začít tak po dlouhé době alespoň trochu vracet dluhy těmto krajům.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Bylo to těžké období, které nás zároveň mnoho naučilo a zcela určitě bylo v rámci určité odpovědnosti zcela nové. Bohužel nás dohnal COVID-19 a mnoho potřebné legislativy ke schválení se odložilo, nebo vůbec nepřipravilo. Podařilo se mnoho věcí, které jsme chtěli jako strana řešit a přijmout.
Okamžitě mě napadá výrazné navyšování důchodů i nad rámec zákonné valorizace, navýšení dětských přídavků i pro širší skupinu pracujících rodin, zrušení karenční doby nebo dofinancování sociálních služeb po celé čtyři roky. Vyzdvihla bych ale i zrušení tzv. Kůrovcového přílepku, který prosadila TOP 09. Výrazně jsme tak pomohli v oblasti myslivosti.
Dále jsem velice ráda za mimořádné odměny za COVID-19 pro zdravotní sestry v sociálních službách, zaměstnance v dětských domovech a sociální pracovníky na obcích. Byli jsme to my, kteří si uvědomovali, jaká byla realita v této době a chtěli jsme cíleně pomoci a zároveň poděkovat.
Co se naopak zatím nepodařilo?
Především zákaz ústavní péče pro děti do tří let věku! U tohoto tématu to beru velmi osobně. Je to selhání politiků, lidí, kteří mají tvořit zákony ku prospěchu obyvatel. Zde se vyslechla jen populistická hesla, překroucená a lživá statistická data, a především nepravdivé vykreslení praxe v oblasti péče o ohrožené děti. Nikdo se nezeptal odborníků. Křičeli a hovořili jen neziskové organizace a jejich posluhovači. Já tomu říkám překlopení státních financí do nezisku. Především je to hyenismus na dětech. Pokud se mi podaří pokračovat v Poslanecké sněmovně, budou moje první snahy tento zákaz okamžitě zrušit!
Zmínila bych také nové nastavení financování sociálních služeb nebo legislativní aplikaci 15 opatření boje s chudobou. Zásadní legislativa v oblasti bydlení – dostupné bydlení, kde bude řešeno i sociální bydlení. Pět týdnů dovolené pro všechny zaměstnance, i když jsme byli opravdu blízko. Nakonec zákon o sociálním podniku, který by umožnil zaměstnat nejen osoby se zdravotním postižením, které mají na pracovním trhu ztížené podmínky, ale i dlouhodobě nezaměstnané. Nesmím zapomenout také na exekuční řád, který se řešil celé tři roky, a toužený výsledek v podobě teritoriality (jeden dlužník, jeden exekutor – místní příslušnost) se vinou ANO a ODS nepodařilo schválit.
Před zvolením do Sněmovny jste pracovala v Krajské zdravotní. Jak vnímáte současné dění v této společnosti? Je možné, že v případě nezvolení by vaše další kroky mohly vést zpět?
Určitě by se návrat nekonal. V průběhu mého působení v PS nebyl můj pracovní poměr prodloužen. Není to ale situace, ze které bych si dělala hlavu. Nikdy jsem se práce nebála, vždy jsem se snažila pracovat na 100 % na všech pracovních pozicích, samozřejmě i v Poslanecké sněmovně. Krajská zdravotní patří v Ústeckém kraji k největšímu zaměstnavateli. Myslím si, že by si zaměstnanci zasloužili trochu klidu na svou práci. V posledních měsících to neměli jednoduché.
Radikalizace a fašizace společnosti je čím dál silnější. Do jaké míry jsou tyto procesy v kapitalismu přirozené a do jaké míry je to spontánní?
Vždy byly takové skupiny. Nyní jsme však v situaci, kdy podle mého názoru dochází k rozkladu společnosti. Na kolik procent je to účelové, asi nedokážu říci, myslím, že číslo je určitě vysoké. Likvidujeme ve své zemi vše, co funguje, na čem můžeme stavět a dál rozvíjet, a to ve jménu Evropy a nových trendů nebo zcela určitě v zájmu cizích zemí. Stáváme se rukojmím okolních států bez svého názoru a začínáme se bát hájit sami sebe, svůj názor a postoj. Uvědomuji si to již delší dobu, ale při jednání o zákazu kojeneckých ústavů to bylo přímo ukázkové. Ty cílené lži, chamtivé motivy a blbnutí veřejnosti…
Jak se rozpozná opravdový vlastenec od radikálně nacionalistického, ze kterých se lehce stanou náckové nebo opravdoví fašouni?
Člověk s velkým srdcem a vlasteneckým cítěním není určitě magor, který neumí řešit především své osobní problémy. Pokud se bavíme o radikálně založených lidech, kteří se projevují, jak uvádíte v otázce. Je to zejména kvůli změně společnosti a výraznou proměnou hodnot a priorit občanů. Vidím to jako snahu seberealizace a vybití svého ega, nevyřešených osobních problémů a zároveň zneužití důvěřivosti, bezradnosti a hledání osobní pomoci.
S tím dnes souvisí i přepisování dějin, a zejména jsou to otázky druhé světové války. Je to jen rozdílná interpretace, nebo je to něco víc?
Zde se hodí jeden známý výrok: »Společnost, která nezná své dějiny, je odsouzena své dějiny prožít znova…« Představa je to určitě děsivá, ale ta slova jsou tak pravdivá, až mrazí!