Jak hodnotíte průběh volební kampaně do Poslanecké sněmovny a s jakými vlivy musela KSČM počítat?
Jak se předpokládalo, kampaň byla ostrá a špinavá, používaly se v ní velmi nefér metody. Autory těch nefér metod jsou jednak poražená pravice z roku 2013 a 2017 a nově Piráti, kteří, ač mluví o transparentnosti, používají snad nejšpinavější metody na pomlouvání lidí.
Pokud jde o objektivní situaci, ta nám příliš nenahrává, protože lidé necítí potřebu autentické levicové politiky a zatím si vystačí s hnutím ANO. Jenom část občanů pochopila, že bez tlaku KSČM by ty splněné věci z našeho programu, z naší dohody o toleranci, neměli. Ať už jde o důchody, o zvýšené výplaty, o zajištění zdravotní péče a prostředků na zdravotní péči nebo zajištění surovinové základny pro stát. Také šlo o převzetí OKD státem od těch, kteří ten podnik vykrádali, ať to byli Češi nebo Angličané, nebo lithiové ložisko, případně vodní zdroje.
Myslím si ale, že si to část lidí uvědomuje, a to také zastavilo propad KSČM na jaře letošního roku. Od té doby v podstatě posilujeme, když jiní oscilují kolem pěti procent, ať jde o sociální demokracii nebo Přísahu, která se tzv. nově tlačí do Poslanecké sněmovny. Co mě zarazilo, vzhledem k tomu, jak jsem znal bývalé příslušníky Policie ČR, že Přísaha se spoléhá na bezpečnostní strukturu NATO. To si myslím, že po tom debaklu v Afghánistánu už nikdo nemůže myslet úplně vážně, tedy kromě těch, kteří jsou zavázáni Spojeným státům, aby jim poklonkovali. Tady se nedivím ODS nebo TOP 09, dokonce ani některým sociálním demokratům. Ale že si to nově vznikající subjekt, který po tom, co dvacetiletá okupace znamenala pro Američany větší výprask, než ve Vietnamu, dá do programu, je opravdu, řekl bych, neschopnost vnímat realitu.
Byl letos na KSČM vyvíjen nějaký výraznější tlak?
Pokud jde o tlak, my ho zažíváme na sobě – prostě antikomunismus, kdybychom si otevřeli slovníky naučné, bychom asi rozšířili o další jednu stránku toho, co vymysleli tady v Čechách. Vznikají nové podoby, nejde jen o ten primitivní antikomunismus, který potom vyhřezne v nějakých nadávkách nebo zesměšňování, ale někteří herci, kteří i v minulém režimu byli ti příkladní, tak najednou, když se to může, se zase osmělili.
Samozřejmě se střetáváme i s velmi propracovaným systémem boje proti KSČM, ať už spojováním nespojitelného nebo hrozbami. KSČM není hrozba a ti, kteří vnímají realitu, to velmi dobře vědí. Vždycky, když jsme byli ve vedení krajů, tedy v období 2008 až 2020, KSČM prokázala, že zvládá princip poctivé správy, tj. za málo peněz hodně práce pro lidi. To je prokazatelný fakt, to nikdo nezpochybní. A nyní příklad ve Středočeském kraji – dokud stálo krajské zastupitelstvo a Rada kraje na podpoře KSČM, tak byly doplatky na dopravu, na kulturu, byly akce, které pomáhaly lidem v nouzi.
A čeho jsme svědky teď? Už nejen zrušení doplatků na dopravu, dokonce i rušení tratí. Šetří se na lidech, ale nešetří se na byrokracii. To je ten jejich malý stát, oni v podstatě byrokratizují, aby na pár zvolených zastupitelů, kteří tam dneska jsou, pracoval byrokratický aparát.
Co je možná nové v této volební kampani, je také střídání antikomunistických výkřiků s cenzurou mlčením. Důkaz dám hned: jestliže v Grazu komunální volby vyhráli komunisté na svojí bytové politice, která mimo jiné je inspirována programovými body KSČM, protože my s KS Rakouska velmi úzce spolupracujeme, tak o tom se nepíše, to je zakázané téma snad ve všech pravicových novinách a na všech serverech. Ty to nechtějí připomenout, bojí se, že to je příklad ze země, která je jindy dávána za příklad ať už těmi poblázněnými ekology kvůli Temelínu nebo Dukovanům, jindy zase kvůli komunikačnímu systému - tunelů, silnic, železnic. Ale tento příklad se jim nehodí a vidíme na něm, že cenzura mlčením je součástí současné politické kampaně.
A poslední bod ke kampani je ještě dramatičtější, je to přemíra témat. Všechny servery, televize, rádia i tištěná média se předhánějí v tom, kolik bude velkých debat vedoucích kandidátů a jaká témata vnesou, takže nikdo nemůže argumentovat a vítězem debat je jen to konkrétní médium. Protože uvede: my jsme přinesli takovou informaci a nikdo, a komunisté zvlášť, nemají šanci, aby byl prostor pro vysvětlení podstaty politického programu nebo volebního programu na příští čtyři roky. Když máte na něco půl minuty a chcete něco dopovědět, ale skočí vám do řeči, tak samozřejmě to nemůžete vyargumentovat.
KSČM se tak musí znovu spolehnout na Haló noviny, na naše webové stránky, na náš Facebook, Twitter, Instagram a samozřejmě na osobní kontakt s lidmi. Každopádně děkuji všem kandidátům a děkuju volebním štábům, kteří poctivě chodí mezi lidi a vedou osobní kampaň, protože osobní agitace se ukazuje jako nejefektivnější.
Dokázali komunisté v této kampani to, o čem jste hovořil – myslím vodu či lithium - tzv. prodat? Jak jste spokojený s kampaní? Byly tam nové prvky, živá vysílání – tento formát se mně osobně líbil, byly i vydařené medailonky…
To je pro mě těžká otázka, já jsem trvale nespokojený. Chtěl bych, aby to bylo ještě lepší. Ano, KSČM se naučila využívat sociální sítě, jsme tam aktivnější, než jsme byli, ale pořád máme rezervy. Myslím si, že řada kandidátů by ještě mohla v závěru kampaně oslovit jak na ulicích, tak na sociálních sítích další občany. Prostě ten úkol, že jeden člen strany má získat 18 voličů – to je volební číslo naší strany – je pořád před námi jako úkol, který máme splnit.
Ano, to byl dobrý a vážně míněný motivační prvek na poslední schůzi ústředního výboru. Ale já se posunu do doby po volbách. Co KSČM čeká v novém volebním období?
No, bude to tvrdý boj, protože česká pravice se neštítí ničeho špinavého. Můžeme se podívat na ty současné billboardy, kde jsou zobrazeny černobílé fotografie nebo skici Andreje Babiše, moje a Tomia Okamury, jaká jsme hrozba. Pro mě je největší hrozba, kdyby vládu v České republice měla převzít pravice, lidé jako Petr Fiala, Markéta Pekarová Adamová, Vít Rakušan, Marian Jurečka nebo Ivan Bartoš. A to mluvím jenom o špičkách těch stran, to nemluvím o členech jejich poslaneckých klubů, kteří za ty čtyři roky ukázali, že umí všechno rozbíjet, umí obstruovat a dokážou z každého nesmyslu vyvolat politický skandál. Kolik má pravice skandálů? Oni potřebují zakrývat rozkrádání majetku v době privatizace a potřebují zakrývat neschopnost řídit veřejné zakázky, respektive řídit je tak, aby to byly tunely na veřejné peníze.
Podívejte se třeba na dopravu v Praze, kdy jsme v zimě, když napadl sníh, čekali, až roztaje, protože nebyli schopni ho uklidit, teď třeba vidíme nekoordinaci jednotlivých výkopových prací, kdy je Praha neprůjezdná. Myslím si, že je logické, že nyní pan primátor Hřib nevystupuje tak často, protože se bojí, že by mu lidé říkali i věci, které by mu byly víc než nepříjemné.
Měl jsem na mysli ještě jednu věc, která už se projevila na Slovensku, a to zvýšený agresivní antikomunismus v té vyšší formě, už v té zákonodárné, že bude snaha tady znovu nastolit zákaz komunistických symbolů, strany ne, protože komunisty oni potřebují jako nepřítele…
Tak oni bez obrazu nepřítele nemohou fungovat, takže to dělají pravidelně a pořád, ale spletli se, protože ten vývoj v devadesátých letech po rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky byl odlišný. U nás vznikly některé antikomunistické zákony a Slovensko to teď řeší pod vedením paní Čaputové a těch populistů, kteří nemají program a nemají co lidem nabídnout k řešení situace na Slovensku. Tak mají takovýto náhradní program. To u nás nemůže fungovat, u nás existuje zpřístupnění svazků. Zatím se nepodařilo zrušit lustrační zákon, pořád platí to, že lidem byly odebrány výsluhy za práci v některých profesích, přestože potom byli dál využíváni někteří z nich, kteří byli schopni a ochotni obrátit kabát. Takže takhle to je, ale to už tady máme dávno za sebou. Narážíme na to, že tady takový zákon je a myslím si, že přítrž tomu může udělat jenom dobrý volební výsledek KSČM.
Jaké předpokládáte, že dopadne KSČM?
Já nikdy netipuji, neudělám to ani teď, ale chtěl bych říct všem občanům České republiky, že volba KSČM je volba na jistotu, že to je volba ve prospěch občanů naší země, protože KSČM má schopnost donutit vládu kterékoli politické strany nebo hnutí, aby plnila volební sliby. To se tady nepodařilo zatím nikomu, vždycky se ty ostatní strany vymluvily na koalici, že se to tam neprosadilo. Když připomenu tři dny placené nemocenské, to neprosadila ani vláda Bohuslava Sobotky, přestože tam hnutí ANO bylo, a kdyby nebylo nás, tak to není ani dnes, a teď se tím chlubí jak hnutí ANO, tak sociální demokracie, ale ono je to trochu jinak.
Ale to si myslím, že je důležité – KSČM zůstane reálnou a realistickou politickou silou českého ústavního systému a všem doporučuji volit KSČM.
Nevím, jaký bude výsledek, nejvíce záleží na tom, kam se přikloní až 30 procent dosud nerozhodnutých voličů, a proto ta moje výzva, protože myslím, že je důležité, aby lidé viděli v KSČM perspektivu. Ta není v populismu, ta není ve slibech, které potom nejsou podloženy státním rozpočtem, ta je jenom v poctivé práci a v tom, že to, co slíbíme, také uděláme. Opravdu nebudeme slibovat vzdušné zámky, ale právo na rozvoj každého občana České republiky slibovat můžeme a budeme.
Komunisté v Rusku, myslím Komunistickou stranu Ruské federace, získali ve volbách skoro 19 procent. Nakolik je to motivační pro KSČM?
To je velká motivace, protože v podstatě z celého východního bloku zůstaly dvě komunistické strany, které se nepřejmenovaly, které drží směr socialismu 21. století, práci radikální levicové strany ve společnosti, a to je Komunistická strana Ruské federace a Komunistická strana Čech a Moravy.
Když se podíváme do Německa – Die Linke, v Polsku v podstatě marginalizace levice jako celku, nikoli jen komunistické strany, v Maďarsku také marginalizace, přestože tam byla komunistická strana. Když se budu bavit o našich soudruzích v Moldávii, kde dokonce osm let komunistická strana i po těch devadesátých letech vládla, přesto došlo vlivem zahraničního kapitálu k její destrukci.
Takže o to se budou snažit i u nás a pro nás je příklad KSRF velmi inspirativní, protože ukazuje, že je možné v určitých momentech s vládou souhlasit a podpořit to, co je důležité z pohledu národního zájmu a v ostatních věcech být zásadní opozicí a říkat – tohle nedělejte, to poškozuje naše občany. To si myslím, že je ten příklad, který my jsme zatím v dohodě o toleranci nebyli schopni prezentovat, protože mediální útok na KSČM byl tak velký. Ale teď je na to KSČM připravena.
A poslední otázka. Můžete uvést nějakou závěrečnou motivační výzvu k voličům?
Já už jsem řekl, že jedinou skutečnou autentickou radikální levicovou stranou je KSČM. My jsme hegemonem české levice, jsme na to hrdí, protože máme jak program, tak lidi, kteří jsou schopni ho realizovat. To není sociální demokracie, ani to nejsou nová hnutí, která se staví nalevo, ale potom reálně pracují jinde, jak to je vidět na Pirátech, kteří se spojí s pravicovými Starosty a v podstatě nahrávají sami sobě spolupráci s ODS.
Takže na závěr jedna věc: Vsaďte na jistotu, volte číslo 18, protože KSČM je tady pro lidi a s lidmi bude realizovat další rozvoj České republiky.