Slavnostní setkání u příležitosti 30. výročí vzniku mezinárodní levicové spolupráce Jičín – Cottbus se uskutečnilo v sobotu v hotelu Ort v Nepřívěci u Sobotky s mottem 30 let – Spolupráce – Přátelství – Solidarita.
Účastníky přivítali Petr Typlt za OV KSČM Jičín a mluvčí sítě MAS EL Monika Schömmelová. Oba představili »své« části přítomných a připomněli nejen důvod setkání, ale i společnou historii. »Naše setkání bylo plánováno už na jaře, bohužel covidová situace a posléze probíhající volební kampaň v obou zemích nám to nedovolily. Původně měl být program o zakládajících členech a měli se zúčastnit právě oni, aby však nedošlo pouze k nostalgickému vzpomínání, ale hlavně k předávání zkušeností, došlo ke změnám. I proto už není setkání dvoudenní, ale pouze na jedno odpoledne. Děkuji za velkou pomoc při organizaci Václavovi Ortovi a Jiřímu Machulovi,« řekl Typlt před tím, než představil mj. prvního místopředsedu ÚV KSČM Petra Šimůnka a místopředsedu ÚV KSČM pro občanský sektor a zahraniční záležitosti Milana Krajču, který je zároveň mluvčím české části Stálého fóra evropské levice – regionů (SFEL-R).
»Ve Svojšicích jsme podepsali nově vypracovanou přístupovou smlouvu. Už 30 let trvá naše spolupráce a společný boj za lepší společnost. Po roce 1989 přišlo období velkých potíží, na které jsme nebyli připraveni, museli jsme hledat cestu jak dál a myslím si, že jsme to společně celkem slušně zvládli. Někdy jsme se i hádali, ale nebylo to jen moře práce. Někdy jsme i zpívali, tančili a vypili spoustu piva,« odlehčila náladu Schömmelová.
V hlavní odpolední části v kongresovém sálu byli nejdříve vzpomenuti ti, kteří byli u začátků, ale už se žádných akcí nikdy nezúčastní. Zásadní místo mezi nimi patří Jaromíru Kohlíčkovi.
Poté organizátoři z OV KSČM Jičín předali všem účastníkům plakety a němečtí hosté ocenili několik vybraných účastníků z obou stran společné hranice pamětními listinami a lahví značkového vína Karl Marx. Následovalo promítnutí videa, sestaveného Frithjofem Newiakem z mnoha fotek z akcí za dobu spolupráce. Mnozí byli na fotkách poznáni, někteří naopak skoro nepoznáni…
Pak na řadu přišla diskuse a výměna vzpomínek. Peter Schömmel zavzpomínal na první setkání s Milanem Špásem, které bylo začátkem vzájemné spolupráce. Ta sahá ještě o celé desetiletí před vznik SFEL-R, které je zaměřeno na prohloubení solidární spolupráce regionálních struktur levice v Evropské unii.
Zde je nutno připomenout, že je to již dlouhých dvacet let, kdy se setkali členové KSČM, Levice – PDS – DKP, slovenské KSS a polské ZKP a na společných fórech diskutovali nad otázkou příhraniční spolupráce, která by umožnila společný postup v boji za spravedlivou společnost a život v míru. V roce 2000 na OV KSČM v Jičíně, v braniborském Frankfurtu nad Odrou a v roce 2001 ve slovenském Martině došlo k setkání s cílem založení sítě různých levicových stran, která bude jednotícím prvkem proti narůstajícím fašistickým tendencím a pravicovému násilí v našich zemích.
Katharina Slanina, předsedkyně Braniborského zemského sdružení Die Linke. a německá mluvčí SFEL-R, řekla, že vzájemná spolupráce je důležitá pro celou Evropu. »Ani přes výsledky voleb nesmíme opustit socialistickou myšlenku. Proto vám řeknu, co říkám doma: ‚Vzdávat se nesmíme!‘« vyzvala.
Petr Šimůnek i dlouholetá koordinátorka SFEL-R Marie Krejčová připomněli setkání německých a českých komunistických starostů. »Bohužel volební výsledek znamená, že lidé velice brzy budou potřebovat pomoci. Proto zde je nejen KSČM, ale i Die Linke. Je zde třeba připomenout to, co říkala naše poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: ‚Není třeba zvedat ruce, ale hlavu!‘ připomněl Šimůnek. Břetislav Holšán a Jarmila Šmídová mj. poděkovali za to, že Die Linke. je inspirací a všichni připomněli nutnost omlazení. Angelika Kurowski zavzpomínala na své začátky v Cottbusu, Reinhard Loeff zase na první setkání na demonstraci v Německu, kde tehdy byl »na druhé straně«, když hlídal dodržování pořádku.
Vyvrcholením programu bylo promítání dvoudílného německého filmu 25 Jahre grenzübergreinfende politische Zusemmenarbeit. Přestože byl většinou v němčině, nikomu z přítomných to nevadilo – buď rozuměli, nebo lehce pochopili. Přesto je zde nutné poděkovat Dagmar Pokorové a Helze Katschmannové za perfektní tlumočení po celou dobu setkání.
Po banketu s večeří následovala zábava s živou hudbou a tancem, možná do rána, já jako slušně vychovaný odjel psát tento článek po 19. hodině. Nebyl jsem proto ani u připravované aukce.
Fotogalerie
