Česká vláda, veřejnoprávní televize a rozhlas vedou ke škodě českých občanů a republiky cíleně studenou válku proti »nepřátelům na Východě«. Způsoby a metody, které při tom k manipulaci občanů, posluchačů a diváků používají, ale často překvapí i otrlé.
Jaký žaludek musí mít asi ti, kdo do Rady vlády ČR pro národnostní menšiny instalovali a k ovlivňování dotací pro časopisy, spolky a kulturní akce ruské menšiny zmocnili ženu s nahnědlými sklony? Eugenie Číhalová, která má vládě radit a zastupovat zájmy ruské menšiny, je totiž déle známá tím, že jezdí do Tyrolska zapalovat svíčky a klást kytice k pomníku nacistického generála, velitele jednotek SS Helmutha Pannwitze.
O tom, koho že si to vlastně vláda jako zástupce »ruské menšiny« v Radě pro menšiny drží, se širší veřejnost dověděla, až když této uctívačce nacistických válečných zločinců dala Česká televize slovo v debatě o pražském památníku maršála Rudé armády I. S. Koněva. Číhalová samozřejmě horovala pro likvidaci památníku. A moderátorka Jílková, známá svým straněním, potěšeně akceptovala, že proti pomníku vystupuje i oficiální zástupkyně ruské menšiny. Jeden z přítomných ovšem tehdy zkalil její radost. Připomněl, že Číhalová na svém Facebooku oslavuje Hitlerovi sloužící kozáky. Měl pravdu. Členka Rady vlády pro menšiny Číhalová totiž s drzým sebevědomím vystavila na sociální síti i fotografie z pouti do Tyrol. Na nich se skupinkou příznivců kolem spolku »Ruská tradice« uctívá válečného zločince Helmutha Pannwitze.
Když ty nahnědlé sympatie Číhalové vyšly v ČT najevo, nastoupil k její obhajobě Český rozhlas. Pokusil se skandál zamáznout. Dal uctívačce nacistických válečných zločinců v pořadu Osobnost Plus volný prostor bez jakékoli kritické oponentury k tomu, aby své hnědé sympatie kamuflovala. Moderátorka Polanská jí umožnila se prezentovat v růžových barvách. Veřejnost měla být přesvědčena, že jde o bezúhonnou odpůrkyni komunismu, zlých Rusů a zlého Ruska.
Kdo je a komu je k užitku ctitelka nacisty Pannwitze
Co ale ve skutečnosti vyjadřuje Eugenie Číhalová? A proč vláda, televize i rozhlas jsou tak neuvěřitelně shovívavé a nevšímavé k jejím nahnědlým proklamacím a aktivitám? Jde o dceru bělogvardějského důstojníka Jevgenije Djukova. Ten uprchl z Ruska se zbytky poražené Wrangelovy Dobrovolnické armády v roce 1920 a nakonec se usadil v prvorepublikovém Československu. Vystudoval v Praze medicínu a působil zde jako lékař. Podle tvrzení Číhalové pro publicistu A. Drdu se sám Djukov v české politice neangažoval, mobilizace před Mnichovem ani odboje či Pražského povstání se neúčastnil. Do silně protikomunistických a protiruských aktivit se pustila až Eugenie a se svým profilem to dotáhla dokonce až do Rady vlády ČR pro menšiny.
Na foto Eugenie Číhalová s Karlem Schwarzenbergem
Číhalová se sice narodila z druhého Djukovova manželství s ševcovskou dcerkou z Hořic teprve roku 1944 v protektorátní Praze, přesto sama sebe pasuje, jak se vyjadřuje, na představitelku té podle ní nejsprávnější, tedy bělogvardějské vlny ruské imigrace 20. let 20. století do Československa.
Pro svou hlubokou nenávist k sovětskému Rusku a pro svůj odpor k současnému Rusku se Eugenie do studené války vedené českou vládou a veřejnoprávními médii dobře hodí. Nemůže být přece vychytralejší a podlejší protiruské provokace, než když přímo v Radě vlády pro národnostní menšiny má zastupovat Rusy osoba, která se netají sympatiemi k nacistickým válečným zločincům. Čím více lze ještě Rusy a Rusko urazit než demonstrativním uctíváním nacistického generála Pannwitze? Čím více je možné soudobé Rusko urážet než oslavou a uctíváním těch kozáků a ruských dezertérů, kteří se v době druhé světové války zapojili do genocidního tažení Adolfa Hitlera a kteří vyvražďovali protinacistické odbojáře a na trestných výpravách vypalovali vesnice?
Rusům má E. Číhalová velmi za zlé, že ctí a slaví vítězství nad Hitlerovým fašismem. Nepříčetně jim vyčítá: »Pro ně je to sláva, ten vjelikij něrušimyj Sovětskij sajuz... Když jim řeknete, ne, ne, ne, Stalin začal tu válku, žádný fašisti, žádný Hitler, Stalin s Hitlerem, ... řeknou – tohleto my nechceme slyšet.«
Pro svou verzi, že za válku nemohou »žádný fašisti, žádný Hitler«, Číhalová logicky u slušných Rusů pochopení nenajde. Zato u řady mravně pokleslých českých politiků a u protiruských propagandistů ano.
Pro válku české vlády, České televize a rozhlasu proti Rusku a »zlým Rusům« je Číhalová velmi použitelným partnerem. Ve jménu vyšších cílů boje proti »komunistickému nebezpečí« a proti »nepřátelům z Východu« má svou účastí v Radě vlády provokovat a urážet. Proto také vládě nevadí, ale naopak vyhovuje i to, že si Eugenie s příznivci založila spolek »Ruská tradice« a že s nimi jezdí do Tyrolska pálit svíčky k pomníku někdejšího vedoucího SA, nacistického generála a obergruppenführera SS Helmutha von Pannwitze. Kdo jiný než Číhalová by pak mohl zapáleněji v České televizi a rozhlasu obhajovat záměr TOP 09 a spol. na likvidaci pietního místa a pomníku maršála Rudé armády Koněva na Praze 6? Kdo jiný a vhodnější než právě Číhalová by mohl být v Radě vlády využit v boji proti Rusku a ke kádrování aktivit ruské menšiny a spolků v Česku?
Zastupuje menšinu »bělogvardějců«
A koho skutečně v Radě vlády České republiky E. Číhalová reprezentuje? Zeptal se jí na to nápomocně i spolupracovník Českého rozhlasu Adam Drda: »Jak je to tady, tady vlastně jsou ty Rusové v Čechách nějakým způsobem soudržný? A vy ste říkala, že menšina sou ty staropřistěhovalci nebo? Jak to vlastně je?« Číhalová mu na to opatrně odpovídá: »No, je to velice složitý, protože v podstatě ta stará ruská komunita a ty potomci tý první vlny, tak já sem ... v podstatě jakoby nejmladší z těch lidí, spousta lidí vodešla... Spousta těch skvělejch lidí, který byli eště z tý, potomci z tý první vlny, už v podstatě neni. Takže začíná přibejvat ta druhá až.«
Drda ale dál naléhá: »Přesto, kolik vás je teda teď? Řádově?« Číhalová nejprve mlží: »Nás už není moc, a tak jak chodíme na ty vzpomínky, to ROA (vlasovci), k těm našim deskám, víte, ... to jsme ještě udělali jako výbor. Oni byli první, že jsme dali vzpomínkový pamětní desky na chrám na Olšanech, kde se každej rok scházíme.« Drda neuspokojen otázku opakuje: »Kolik lidí, jako desítky? Stovky?« Číhalová nakonec přiznává: »Ne, stovky už ne, desítky a možná už ani ne desítky.« Pak ale Drdovi sdělí, že ona ty ostatní v republice žijící Rusy do ruské menšiny vlastně nepočítá: »A to musím říct, nemůže se počítat za menšinu, oni velice touží po tom, aby byli zařazení jako menšina, ale asi je to tak, že musíte tady bejt už jako by třeba, už potomek.«
Proč bělogvardějští imigranti menšinou podle Číhalové byli od samého počátku a proč je nyní žádoucí kádrovat většinu v republice žijících Rusů a nepočítat je do ruské menšiny? Nejspíše proto, že nejsou tak nepřátelsky zaměřeni proti Rusku a že nechodí klást věnce nacistům a válečným zločincům do Tyrol nebo k pomníkům nacisty organizované Vlasovovy armády (ROA).
Osobně se většině Rusů žijících v Česku nedivím a zcela chápu, že nejsou ochotni opakovat s Číhalovou a jejími příznivci ze spolku a kolem spolku »Ruská tradice«, že válku zavinil Sovětský svaz a že je dobré zlikvidovat památník maršála Koněva a zřizovat pomníky vlasovcům.
Jak by se ostatně nám Čechům líbilo, kdyby v Radě vlády pro menšiny seděl za Němce pohrobek nacismu, který by vykřikoval, že to ne Němci a Hitler, ale že to Češi si mohou za nacistickou okupaci, za heydrichiádu a vyhlazení Lidic sami. A kdyby navíc si založil spolek Německá tradice a jezdil klást věnce k pomníkům čelných nacistů?
Jak se asi rozhoduje o dotacích pro ruskou menšinu
K neutralizaci a vylučování těch, kdo s Číhalovou a spol. nedrží basu, z ruské menšiny lze, jak to plyne z jejího vyjádření, použít i rozdělování dotací českého státu na činnost spolků ruské menšiny, na vydávání časopisů a pořádání kulturních akcí. Posluchačům to Český rozhlas neprozradí, ale A. Drda na svůj dotaz: »A dá se říct dneska, že tady existujou různý ruský skupiny mezi sebou v konfliktu?« dostal od Číhalové výmluvnou odpověď: »Existujou. Já pracuju pro Radu vlády pro národnostní menšiny v dotační komisi na časopisy, oni se tam stále snaží žádat o dotace.«
Český rozhlas dal E. Číhalové v pořadu své moderátorky Lucie Vopálenské Osobnost Plus zcela volný prostor pro výrobu legendy o nebohých pronacistických kozácích a jejich schopném veliteli Pannwitzovi a o zlých bolševicích a zlém dnešním Rusku a Rusech. Jsou ovšem i jiné přístupy. Jen ne v české vládě a rozhlasu, ale v Tyrolsku a v rakouských médiích.
Konec schůzek Ruské tradice s generálem wehrmachtu a zbraní SS?
Tak jak česká vláda, televize a rozhlas přejí Eugenii Číhalové a jsou zaujaty svým bojem proti soudobému Rusku, jaksi opomněly nám, českým občanům, sdělit jednu pozoruhodnou skutečnost. Příštím rokem už členka Rady vlády ČR Číhalová svíčku u pomníku nacisty Pannwitze v Tyrolích nezapálí, kytice a věnce nepoloží. Rakouská televize v létě naznačila a dne 11. září 2021 pak napevno oznámil Tyrolský deník (Tiroler Tageszeitung), že pomník válečnému zločinci bude odstraněn.
V obci Tristach u Lienze obecní zastupitelé jednohlasně rozhodli, že »obec Tristach nechá odstranit z vesnického parku pamětní kámen, který upomíná na odsouzeného válečného zločince. Jde o německého nacistického generála Helmutha von Pannwitze (1898–1947), který během druhé světové války velel kozáckému regimentu. Generál zbraní SS byl na konci války zadržen a později převezen do Moskvy. Tam byl v roce 1947 popraven.« K odstranění nacistického poutního artefaktu přesvědčil zřejmě tyrolskou obec mimo jiné i historik Peter Pirker, rodák z tyrolského Lienzu a vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny Univerzity v Innsbrucku. Ten se nabídl, že vesničanům, kteří v Tristachu povolili v 80. letech zřídit pomník nacistickému válečnému zločinci Pannwitzovi a kteří udržují legendu o nevinných kozáckých obětech britské okupační správy a Stalinova Ruska, uspořádá v obci přednášku.
Jak uvedl Tyrolský deník, Pirker se vyjádřil, že: »Pannwitzův kámen je pravděpodobně jednou z posledních památek v Rakousku na počest odsouzeného válečného zločince.« A k Pannwitzovým kozákům, kteří do oblasti Lienze, do britské okupační zóny prchali na konci války ze severní Itálie před hrozícím trestem za zločiny proti italskému obyvatelstvu, uvedl: »Kozáci se podíleli na zločinech. Do května 1945 zabíjeli civilisty.«
České »elity« si s Eugenií rozumí
V Česku zatím Eugenie Číhalová požívá podpory a sympatií elit. V bohaté fotoprezentaci jejího Facebooku ji nalezneme tu s poslankyní Černochovou ve volební kampani ODS, tu s poslancem Žáčkem, jak uctívají vlasovce. Jindy zas s papaláši TOP 09 s Karlem Schwarzenbergem, Tomášem Czerninem. Můžeme vidět i foto vřelého soudružského objetí Číhalové s lidovcem Petrem Pithartem, nalezneme ji i s lidovcem Hyatou Okamurou. Ale také družně přivinutou k »Milionu chvilek«, tedy k Mikuláši Minářovi. Nikomu z nich zřejmě hnědá turistika a podivné postoje E. Číhalové v zásadě nevadí. Nebo je dokonce vítají. Natolik je antisovětismus a antirusismus Číhalové pro vládu a pro prominenty ODS, TOP 09 nebo lidovců dobrou akvizicí.
Zatímco naivní mladé s nahnědlou rétorikou či názory Česká televize a rozhlas podrobují nesmlouvavé kritice a odsudkům a české soudy je posuzují přísně a hrozí jim trestní stíhání, v případě Eugenie Číhalové je tomu jinak. Ta se svými poutěmi k Helmuthu von Pannwitzovi se těší jejich shovívavé přízni a provládnímu angažmá. A kdo ji v té radě s jejími hnědými stíny trpí? Předsedou Rady vlády ČR pro národnostní menšiny je předseda vlády, místopředsedkyní je pak zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková. Tatáž Válková, která se svého času proslavila výrokem, že o odsunu Němců z Československa si myslí »to nejhorší«, protože prý za nacistické okupace »ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo«.