Rozhovor Haló novin s odbornou mluvčí KSČM pro resort zdravotnictví Soňou Markovou
Vláda Petra Fialy zveřejnila programové prohlášení, s nímž bude žádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru. Jak jste, jako expertka KSČM pro oblast zdravotnictví, spokojena s částí věnující se tomuto resortu?
Programové prohlášení vlády ve svých cílech a prioritách zdravotnictví kupodivu vůbec nezmiňuje. Pouze klade důraz na úsporný stát, který nebude nesmyslně rozhazovat peníze daňových poplatníků. Je proto otázkou, zda bude vláda ochotna navyšovat nezbytné veřejné výdaje do systému zdravotnictví. V oblasti zdravotnictví je program plný obecných formulací bez jasných kroků, jak dlouhodobé i aktuální problémy českého zdravotnictví řešit. Hovoří o »kvalitní a dostupné zdravotní péči pro všechny bez regionálních rozdílů« a nechybí ani záměr »posílit vzdělávání lékařů, mladých vědců a výzkumníků«. I když žijeme již dva roky s pandemií COVID–19 a současná vládní koalice proslula nekompromisní kritikou všech opatření zavedených minulou vládou, hlavní zbraní podle vládního prohlášení je naučit se s tímto onemocněním žít.
Jedním z mála konkrétních návrhů, který dokonce již začal být realizován, je vytvoření všeobecně respektované a srozumitelné odborné autority po vzoru německého Kochova institutu. Ministr Válek zřídil Národní institut pro zvládání pandemie, a protože prý boj s COVID–19 je nejen čistě medicínský, ale i etický, celospolečenský a socioekonomický problém, je součástí tohoto třicetičlenného týmu i Válkův přítel přírodovědec, etik a kněz Marek Orko Vácha. Ten bude bdít nad tím, abychom prý demokracii, etiku a slušnost neobětovali boji s COVID–19. Kochův institut, jako ústav pro kontrolu a prevenci nemocí v Berlíně, vznikl již v roce 1891 a má kolem tisíce pracovníků. Reforma Státního zdravotního ústavu právě jako obdoba Kochova institutu se proto jeví jako smysluplnější.
Vláda chce podle svého prohlášení zavést možnost dobrovolného doplňkového připojištění. Co o tomto kroku soudíte?
Deklarovaný slib nové koalice, že zavede možnost dobrovolného doplňkového připojištění, vzbuzuje velké obavy. Nemocní lidé jsou nejzranitelnější a těch 60 % naší společnosti, za které platí zdravotní péči stát, žije z nízkých příjmů. Nebudou mít finanční prostředky na doplácení, zvlášť nyní, v době všeobecného zdražování a narůstající inflace. Navíc ze čtyř milionů ekonomicky aktivních pracovníků je skoro 900 tisíc OSVČ a ti hradí ve většině případů minimální pojistné. K tomu téměř 60 % zaměstnanců nedosahuje na průměrnou mzdu. Pro všechny tyto skupiny každý další výdaj znamená, že se musí uskrovnit, pokud by si měli připlácet i na zdravotní péči. Jakékoliv připojištění je navíc možné zavést až po legislativním stanovení toho, co má být hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Jelikož vládne asociální pravice, může být tzv. standard stanoven tak, aby významně narostla spoluúčast pacientů.
V době covidové zachránily systém zdravotního pojištění velmi významně navýšené platby za státní pojištěnce. Vláda mj. počítá s pravidelnou valorizací těchto plateb…
Programové prohlášení sice počítá s pravidelnou valorizací těchto plateb, ale novelu zákona chce vláda prosadit do konce volebního období! Zároveň vláda slibuje pokračování transformace úhrad podle CZ-DRG. Dnes je podle diagnózy financována zhruba polovina zdravotních služeb akutní nemocniční péče. Tento proces probíhá již mnoho let a ani současná »pětikoalice« nenabízí žádný zázračný urychlovací prostředek.
Z vládního programového prohlášení zcela »vypadla« původní koaliční snaha vycházet při rozdělení plateb za zdravotní služby z výsledků dohodovacího řízení mezi poskytovateli a zdravotními pojišťovnami. Ministerstvo zdravotnictví si tak ponechává hlavní slovo při stanovování úhrad za poskytovanou zdravotní péči při vydávání úhradové vyhlášky.
Za jeden z pilířů moderního a úspěšného státu považuje nový kabinet kvalitní a dostupnou zdravotní péči pro všechny bez regionálních rozdílů. Odpovídají tomu i body programového prohlášení?
Realizace slibu o zajištění dostupnosti zdravotní péče byla »přehozena« na zdravotní pojišťovny, včetně rovnoměrné pohotovostní péče. Situaci s faktickou nedostupností chce vláda řešit pomocí elektronického monitoringu volných kapacit. Odpovědnost zdravotních pojišťoven chce tak vláda ještě rozšířit a zahájit diskuzi o možné cenové konkurenci zdravotních pojišťoven. To je cesta ke snaze státu zbavit se zodpovědnosti, včetně finanční. Může vést k rozdílným zdravotně pojistným plánům a následnému rozdělení péče podle toho, kolik bude mít občan v peněžence!
Příslib podpory žen v jejich volbě poskytovatele péče v těhotenství a zpřístupnění péče porodních asistentek s důrazem na kontinuálnost péče poskytované jednou osobou je, dle názoru mnohých odborníků, ústupek pirátské snaze dostat porodnictví zpátky do minulosti a k porodům doma. Jde ale o zdraví a životy matek i novorozenců. Není přitom vyřešena právní odpovědnost porodních asistentek při vedení porodů doma a případných následných komplikací.
Poměrně velká část prohlášení je věnována prevenci…
Pravdou je, že ani v tomto programovém prohlášení nechybí tradiční důraz na prevenci, zdravý způsob života a zdravotní gramotnost ovšem bez konkrétních opatření, kromě příslibu reformy primární péče. Ta již ale díky úsilí zdravotních pojišťoven delší dobu probíhá. V důrazu na odpovědnost občana za své zdraví se může skrývat i snaha o zavedení vyšší spoluúčasti. Zjistit, do jaké míry si pacient může za svůj zdravotní stav sám a do jaké míry je to otázka genetických dispozic a vnějších vlivů, které nelze ovlivnit, je totiž velmi problematické.
Nová vládní koalice v prohlášení také slibuje aktivní přístup k reformě psychiatrie. V době, kdy covidová doba a nastávající hospodářská krize řešená pravicovými recepty přináší větší nároky na psychiatrickou péči, je to jistě správná cesta. Jak se však vypořádat s katastrofálním nedostatkem odborníků na psychiatrii, zvlášť dětských, se již v programovém dokumentu nepíše.
Poslední část, kde se slibuje zajištění financování služeb a regulace návykových látek podle míry jejich škodlivosti pak budí dojem ústupku pirátské snaze legalizovat »měkké drogy«. Zároveň se zcela rezignuje na možnost stanovení jasně určené části daně z tabáku a alkoholu, která by směřovala přímo do systému zdravotnictví. Naznačený pravicový vládní zdravotnický program tak vzbuzuje velké obavy a přináší více otázek než odpovědí.