Česká zahraniční a obranná politika je čím dál tím agresivnější. Místo přirozených a tradičních partnerů se Praha snaží upevnit partnerství s rusofoby.
ak se rumunsky řekne: jsme tady omylem? A lotyšsky? To není žádný sofistikovaný humor. Tato slovíčka by si měli zjišťovat příslušníci Armády České republiky. Vláda pětikoalice lepšolidí chce upevnit spolupráci s Pobaltím. A je tu i požadavek na vyslání českých vojáků do Rumunska.
Program vládní koalice byla jen vějička. Anebo podvod na pana prezidenta Zemana a občany, kteří si přejí, aby se česká zahraniční a obranná politika držela dlouhodobého směřování a nebyla emocionálně labilní.
Jenže vláda Petra Fialy, která nedávno získala důvěru Poslanecké sněmovny, se chová přesně opačně. Jen co si posvětili moc, Visegrádská čtyřka pro pětikoalici přestala být prioritou. No prý že je nedemokratická. A tak se poohlíží po solidnějších partnerech. Solidnější ve své rusofobii.
Před pár dny navštívil Českou republiku lotyšský ministr obrany Artis Pabriks. Setkal se s ministryní obrany Janou Černochovou a také s předsedou senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost Pavlem Fischerem.
Podstatnou součástí obou schůzek byla jednání o vzájemné spolupráci. „Obranná spolupráce ČR a Lotyšska je intenzivní a do budoucna ji chceme ještě rozšířit. Společně se angažujeme v řadě mnohonárodních vojenských iniciativ a projektů," uvedla Černochová. Ocenila hostitelskou podporu Lotyšska v alianční předsunuté přítomnosti v Pobaltí, do které se zapojila i česká armáda. „Pro české vojáky jde o jedinečnou příležitost, jak získávat zkušenosti v mezinárodním prostředí. Posílit vzájemné vazby můžeme například v oblasti obranně-průmyslové spolupráce, zvládání hybridních hrozeb nebo vojenského vzdělávání," dodala ministryně.
Přisadil si také bývalý prezidentský kandidát, kterého pan Miloš Zeman porazil už v prvním kole. „Jednali jsme o potřebě navýšení alianční schopnosti být vidět v zemích, které jsou na dotyku s Ukrajinou a Ruskem nebo Běloruskem. Vedle Pobaltí jde i o Rumunsko," řekl Fischer o rozhovoru s lotyšským ministrem obrany. „V tomto smyslu jsem také apeloval na premiéra minulý týden, aby vláda ČR byla připravena na vyslání jednotek na jihovýchodní křídlo aliance," dodal.
Takže jak se to má? Dráždit Rusko nedaleko jeho hranic je bráno jako „jedinečná příležitost, jak získávat zkušenosti v mezinárodním prostředí“. Vyslání vojáků do Rumunska je „navýšení alianční schopnosti“. Čeho? Nestačí nám, že jsme až po uši uvízli ve francouzském dobrodružství v africkém Mali? Ještě budeme za alianční okupanty pro Rumuny? Jde to od deseti k pěti. A to je jen začátek roku.
O nové zahraniční a obranné politice české vlády Sputnik hovořil se zastupitelem Plzeňského kraje za KSČM a bývalým místopředsedou sněmovního Výboru pro evropské záležitosti Jiřím Valentou.
„Rusofobie a transatlatické podřízenecké poklonkování jsou pro současnou, nesourodou vládnoucí garnituru, až podivně nekvalifikovaných a myšlenkově zmatených osob, velice silným hnacím motorem. Výroky jednotlivých členů vlády, ať již vezmeme ministra zahraničí Lipavského, nebo například ministryni pro vědu Langšádlovou, ale i mnohých dalších, jasně potvrzují, že primárním záměrem je oslabit Rusko v jeho konkurenčním soupeření se Spojenými státy.
Zmíněná ministryně dokonce svého času prohlásila, že „jaderná válka proti Rusku by byla bojem za svobodu“. Co potom lze od takovýchto představitelů země čekat jiného než to, že když nemají výraznější vliv na rozpoutání globálního válečného konfliktu, snaží se alespoň setrvale a systematicky sypat písek do soukolí vzájemné hospodářské spolupráce a mírových snah, byť se tyto procesy odehrávají mezi ne zcela shodnými, ideologicko-politickými systémy," říká politik.
Senátor Fischer by si přál, aby čeští vojáci byli vyslání do Rumunska. Co na to říkáte?
„Jakékoliv vysílání našich vojáků do jiných zemích lze dle mého názoru ospravedlnit pouze ryze humanitárními důvody. Připadá mi smutné, že česká armáda, která je nyní součástí velice útočného paktu, je politicky řízena lidmi, kterým je nejen lhostejné, že čeští vojáci musí po světě hájit geopolitické zájmy především USA, ale i to, že se následně vrací domů často, a prakticky zcela zbytečně, v zinkových rakvích. Trapným řečem, že se proti terorismu, ať již individuálnímu, nebo dokonce státnímu, abychom mohli být potom sami v bezpečí, musí bojovat i na území jiných suverénních zemí, snad už nikdo přemýšlivější nevěří.
Opak je totiž pravdou, každou takovouto misí nám přibývají další a další nepřátelé a doba, kdy budeme registrovat na našem území odvetné útoky nových nepřátel, není již daleko. Co se týče umístění našich vojáků do Rumunska, vojenskou terminologií řečeno „posílení předsunuté přítomnosti“, toto rozhodně nepřinese nejen Evropě, ale ani naší zemi, nic dobrého, jen další vyhrocení, již tak politicky citlivé situace a přiblížení se k válce. Fakt, že některým našim politikům, senátora Fišera nevyjímaje, ale o to nejspíše jde, jsem se pokusil naznačit již v předchozí odpovědi," míní pan Valenta.
Není česká zahraniční politika poslední dobou agresivnější? Vždy se nám to může vymstít.
„Nevím, jestli je naše zahraniční politika nyní agresivnější, ono těch našich vojenských spolu-eskapád po světě bylo i dříve poměrně dost, ale spíše se mi zdá, že je stále více transatlanticky servilnější, úslužnější a zaprodanější. Na písknutí Washingtonu se zcela jistě bude naší armádě navyšovat rozpočet, na hospodářskou krizi a covid nehledě, jen když budou „jestřábi” v Pentagonu spokojení jaký, že to lidský materiál a moderní výzbroj budou moci využívat v rámci vlastních dobyvačných válek.
V tomto pojetí světa a touze po prizmatu vlastní světové dominanci nehraje však český národ a jeho slovanská ukotvenost pražádnou roli. Na druhé straně jednu malou výhodu přesto spatřuji: již začínám chápat, co je vlastně zač ten avizovaný návrat k zahraniční politice Václava Havla, který nám nová vláda slibovala. Pěkně děkuji!" říká zastupitel Plzeňského kraje za KSČM Jiří Valenta.