Ve tři hodiny odpoledne 27. ledna 1945 vstoupili vojáci Rudé armády do největšího německého nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz. Na tak otřesné obrazy lidského utrpení nebyli vůbec připraveni. V táboře, který mohl pojmout až 125 tisíc lidí, našli 7000 vyhladovělých a nemocných dospělých i dětí, kteří nebyli schopni tzv. pochodu smrti do jiných táborů a které nacisté nestihli zavraždit.
Připomněla předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM Petra Prokšanová událost starou 77 let. Na paměť osvobození tohoto tábora byl v roce 2005 vyhlášen OSN 27. leden Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
»Auschwitz se stal centrem nelidského mučení a vyhlazování nejen Židů, ale i komunistů, válečných zajatců ze Sovětského svazu, Romů, homosexuálů a dalších nacismu nepohodlných osob z celé Evropy. Osvobození vězni vítali své zachránce v uniformách Rudé armády se slzami v očích. Jejich noční můra byla u konce,« uvedla Prokšanová pro Haló noviny.
Komunisté na vděk za válečné úsilí i nezměrné oběti nezapomínají. »Antifašismus je pevnou červenou nití, která se vinula celým obdobím socialismu a která byla v roce 1989 nahrazena nepříliš pevně navázanou nitkou sametovou. Ta přes sebe nechala v 90. letech přeběhnout těžké boty neonacistických skinheads, aby je po pár letech nechala agitovat na náměstích v předvolebních kampaních do zastupitelstev krajů, měst i do Poslanecké sněmovny. Společnost nakonec přijala, že hospodské nadávání na ‚cigoše‘, občasné pouliční bitky a několik zavražděných nepřizpůsobivých je akceptovatelná cena za to, že bude mít od aktivně a důsledně pojatého antifašistického závazku klid.
Tady pokračuje úkol nás – komunistů. Nás, kterým naši předchůdci předali pochodeň antifašismu zažehnutou ještě před prvními výstřely druhé světové války. Byli to totiž právě komunisté, kdo dokázal s předstihem odhalit nebezpečí, které s sebou fašismus přináší pro celou společnost. Naší povinností je nesložit ruce do klína, ale využít všech současných prostředků ke snížení rizika návratu fašismu do společnosti, ať už jeho podoba bude jakákoliv. A že umí být rafinovaný,« varuje Prokšanová. »Nikdy nezapomeňte, kdo utrpení milionům nevinných lidí způsoboval a kdo ho pak za cenu vlastních obětí ukončil.«
Na rudoarmějce se zapomíná
Je typické pro současnou dobu, že se veřejně, zejména v politickém a mediálním mainstreamu, neuvádí, kdo byl osvoboditelem německého vyhlazovacího a koncentračního tábora Auschwitz. Do bran osvětimských před 77 lety vjeli vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu Rudé armády pod velením Pavla Alexejeviče Kuročkina. Velitelem frontu byl Ivan Stěpanovič Koněv. Ten Koněv, jehož památka se v ČR i Polsku dehonestuje, což dokládají jeho stržené sochy v Praze a Krakově.
»Cenzura mlčením« se projevila i na akci konané ve Valdštejnském paláci, sídle Senátu PČR. Akce se kvůli omikronu odehrála jen v komorním formátu za účasti předsedy horní komory parlamentu Miloše Vystrčila (ODS), předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09), ředitelky Muzea romské kultury v Brně Jany Horváthové či předsedy správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu Michala Klímy. Nikdo, ani moderátor Petr Papoušek z Federace židovských obcí, nezmínil, kdo Auschwitz osvobodil.
Vystrčil ve svém projevu poukázal na lednové 80. výročí setkání nacistických pohlavárů ve Wannsee, na němž bylo rozhodnuto o organizaci likvidace 11 milionů evropských Židů. Připomněl, že setkání vedl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, jenž byl katem českého i židovského národa, a »jde o symbolické spojení našich národů tímto způsobem«. Současně připomněl letošní, na květen připadající 80. výročí úspěšného útoku čs. vojáků na Heydricha. Je to dědictví, ze kterého si máme brát poučení, uvedl Vystrčil a odsoudil projevy antisemitismu. Ty se dějí, jak zmínil, i v demokratických zemích. »Je důležité, abychom se nikdy nestali oběťmi ani pachateli, ale abychom se nestali ani pouhými přihlížejícími,« podtrhl předseda Senátu.
Nejlepší prevencí je připomínání hrůz
»Zlo nelze odstranit, pokud není odstraněna jeho příčina… Nesmíme mlčky přihlížet tomu, že je někdo ponižován, zesměšňován, či dokonce napadán kvůli své jinakosti… Mlčení je prvním krokem k přijetí,« řekla předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová. Šéfka dolní parlamentní komory odsoudila počínání některých odmítačů očkování proti koronaviru, kteří si připínají symbol žluté židovské hvězdy, a staví se tak na roveň obětí nacistického vyhlazování. Označila to za výraz absence morálky a zdravého rozumu. Podle Pekarové je třeba posilovat povědomí o tom, co holocaust byl, neboť »nejlepší prevencí relativizace těchto hrůz je právě jejich připomínání«. Je podle ní třeba prosazovat hodnoty tolerance, humanismu, svobody a demokracie a vystupovat proti těm, kteří podporují rasismus, nacionalismus nebo otevřeně pohrdají lidskými právy.
Nepodceňujme projevy neofašismu
Také bývalá vězeňkyně nacistického tábora Auschwitz Helga Hošková-Weissová, jež byla osvobozena americkou armádou 5. května 1945 v Mauthausenu, varovala před podceňováním projevů antisemitismu, rasismu a xenofobie. Připomněla vznik organizace Terezínská iniciativa v roce 1990, jejímž cílem je »udržet holocaust v paměti« a předávat dalším generacím. Podávat svědectví pokládáme za povinnost, řekla v předtočeném video-projevu, ačkoli ji to rozrušuje a unavuje. I Hošková zkritizovala, že dnes někteří lidé přirovnávají pandemická opatření k nacistickým nařízením období holocaustu. Podle ní je to vyjádření »nekonečné neúcty« k tomu, co lidé označení žlutou hvězdou zažili. »Ulicemi pochodují svobodně skupiny skandující fašistická hesla, stejně jako kdysi Hitlerjugend, nepodceňujte tyto projevy, je potřeba je potlačit v zárodku!« vyzvala.
Představitel Nadačního fondu obětem holokaustu Michal Klíma ve svém vystoupení uvedl, že podle statistik počet antisemitských projevů vzrůstá i v ČR, »zatím naštěstí nedosahuje takové intenzity a takových forem jako v některých západoevropských zemích«. Popírání skutečností a lži nelze podle něho obhajovat právem na svobodu slova. »Není projevem názoru, když někdo říká, že nehoří dům, který je v plamenech,« dodal Klíma.
I Romové protrpěli genocidu
Ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová připomenula ve své řeči okolnosti romského holokaustu. I Romové protrpěli za druhé světové války genocidu. Jejich utrpení však začalo mnohem dříve než druhá světová válka, »cikánský zlořád, černí židé« – i taková označení měla předválečná společnost pro Romy a Sinthy, řekla a zmínila příklady protiromských projevů té doby. Do KT Auschwitz-Birkenau putovaly systematické hromadné transporty veškeré romské populace z protektorátu, mj. do tzv. cikánského lágru. »Z 22 tisíc Romů a Sinthů z celé Evropy jich zde více než 20 tisíc své životy zanechalo, významnou skupinou byli právě naši Romové,« poznamenala Horváthová.
Mezi lety 1940-1945 v KT Auschwitz zahynulo 1,1 milionu lidí, většinou Židů. K vězňům osvětimského tábora patřilo také 50 tisíc československých občanů, z nichž přežilo asi 6000. Němci za druhé světové války zavraždili na šest milionů lidí židovského původu. Z celého Československa, jehož předválečná židovská komunita čítala 350 tisíc lidí, zemřelo 250 tisíc Židů.