Pracovníci na italském letišti v Pise odmítli naložit bedny se zbraněmi, municí a výbušninami určenými pro Ukrajinu. Zaměstnanci uvedli, že jim bylo řečeno, že budou nakládat „humanitární pomoc“. Když se ocitli před bednami obsahujícími válečný materiál, rozhodli se příkaz nevykonat. Odborový svaz USB podpořil dělníky a odsoudil snahy vydávat dodávky zbraní za humanitární pomoc. Odbory také apelovaly na pracovníky řízení letového provozu letiště, aby okamžitě zastavili jakékoli podobné lety. A vyzvaly pracovníky, aby „i nadále odmítali nakládat zbraně a výbušniny, které rozdmýchávají válečnou spirálu“.
Jsem nesmírně ráda, že italští pracující chápou, že cesta k míru nevede přes další zbrojení a nekonečné posílání zbraní a výbušnin do zóny konfliktu. Je to stejně absurdní, jako hasit oheň benzínem, ale to stále nikdo moc nechce slyšet. Státům nevadilo posílat zbraně všude tam, kde probíhal jakýkoliv ozbrojený konflikt, a tak i v případě Ukrajiny chtějí problém, který je přímo na hranicích EU, vyřešit dodávkami zbraní.
Přitom není žádná záruka, že ty zbraně skončí v rukou armády, nebo u některého z ultrapravicových polovojenských batalionů. Právě těch batalionů, co se nijak netají svým obdivem k nacismu a touhou vyčistit Ukrajinu od všech, koho nepovažují za opravdové Ukrajince. Vyzbrojování takovýchto živlů se pak může vrátit jako bumerang.
Je zvláštní, že to, co chápou italští dělníci, nechápou, nebo spíše nechtějí chápat, představitelé zemí EU. Přitom je to právě Evropská unie, která by teď měla dělat maximum pro to, aby se zástupci všech zúčastněných stran, včetně těch z Doněcké a Luhanské lidové republiky, posadili k jednacímu stolu. Dialog je cesta k míru! Ne závody v tom, která strana dokáže do regionu natlačit více zbraní. Pokud totiž upřímně chceme mír, musí co nejdříve dojít k ukončení bojů a také musí dojít k odstranění všech příčin dlouhodobého napětí v regionu.