Ve vládním programovém prohlášení koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL finanční ústavu nenajdeme. Přesto v únoru 2015 vláda B. Sobotky předložila tři související návrhy zákonů – o finanční ústavě, o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a tzv. změnový zákon. Až po dvou letech Sněmovna nakonec prohlasovala určité řešení tzv. dluhové brzdy s cílem dosáhnout konsolidace veřejných financí a současně respektovat příslušné mezinárodní závazky (Smlouvy EU v oblasti fiskální disciplíny). Podstatou návrhu je zavést ze zákona korekční opatření, pokud výše dluhu sektoru veřejných institucí dosáhne 55% HDP.
Pokusy o zavedení nějaké finanční ústavy tu byly již dříve, byla to zejm. ODS (v letech 1998, 2002 a 2011) a TOP09 (2013). Vláda Petra Nečase to ve svém programovém prohlášení měla jako samostatný cíl. Levice a odbory při tom opakovaně upozorňovaly, že pouze restriktivní konsolidace veřejných financí může omezit rozvojový potenciál. Je třeba připomenout, že mezitím 25 členských států EU podepsalo Fiskální smlouvu, která vstoupila v platnost 1. ledna 2013, bude pro ČR plně aplikovatelná až po přijetí eura. Určité dluhové brzdy mají už různé země, ale realitou je, že většina jich limity zadlužení nedodržuje.
Současná vláda se úskalí spojené s tímto tématem pokusila obejít. V minulém volebním období na tématu problémů finanční ústavy aspoň pracovala vládní komise. V tomto období připravila vláda jen koaliční kompromis, při kterém jí ale chyběly hlasy do ústavní většiny. Proto, když v říjnu 2016 Sněmovna vládní návrhy projednala, tak ústavní zákon neprošel. Vše podstatné bylo soustředěno do zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, schváleného prostou většinou. Tedy pouhé řešení mimo rámec ústavního pořádku. Pravicová opozice označila vládní řešení za vyprázdněné a zejm. tvrdším nastavením dluhové brzdy chtěla vládu dotlačit k drastičtějším škrtům veřejných financí.
KSČM nepodpořila ani vládní návrh, ani restriktivnější verzi pravicové opozice. Varovala před tím, aby místo brzdy dluhu nevznikla brzda růstu a aby se veřejné finance nedostaly příliš mimo politické rozhodování. Zdůrazňovali jsme také problém, že do dluhové brzdy jsou zahrnuty i zdravotní pojišťovny a územní samosprávné celky. Prioritou u zdravotních pojišťoven by přitom mělo být zajistit ústavně garantovanou veřejnou službu. Kraje, města a obce pak mají právní subjektivitu a zásahy do jejich hospodaření mohou kolidovat i s Evropskou chartou místní samosprávy.
Vláda zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti přes kritiku opozice ve Sněmovně prosadila. Nevadilo ani to, že výbor pro zdravotnictví i výbor pro veřejnou správu nebyl schopen k důležitým výhradám z diskuse přijmout závěry. Senát před vánoci pak tento výsledek jako nekvalitní a uspěchané řešení zamítl. Argumentoval hlavně tím, že forma běžného zákona je v kolizi s ústavně garantovanými právy územních samospráv a že navržená pravidla mohou situaci v městech a obcích v období krize dramaticky zhoršit.
Vláda argumentaci Senátu nepřijala, ministr Babiš označil obavy z likvidace obcí za liché, s tím, že aktuálně užití tohoto zákona v současnosti stejně nehrozí. Vládní většina pak zamítnutí Senátu přehlasovala. Česká republika tedy nakonec nebude mít svou finanční ústavu, po podpisu prezidenta by ale začal platit prostý zákon o rozpočtové kázni. Formálně se tak ČR stane členem klubu zemí s tzv. dluhovou brzdou.
Bohužel, výsledek je v klidných časech jen prázdným gestem, za to v krizové situaci může způsobit nemalé problémy. Těžko z přijatého zákona dělat seriózní a dostatečně účinný nástroj konsolidace veřejných financí. Koncepčnější výhrady naší strany vůči dluhové brzdě vůbec nebyly bohužel brány v potaz. Rozpočtová kázeň je důležitá, ale neměla by bránit rozpočtové strategii otevírající perspektivu rozvoje. Proto KSČM zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti nepodpořila.