Sjezd ČSSD spustil vodopád komentářů. Řada z nich jen planě plácá.
Jaroslav Plesl šéfuje MF Dnes. Jeho postřehy stojí za pozornost. Poutají ji už titulkem – „Sobotka v Nečasových botách“. Upoutávkami o to víc: „Sociální demokraté jsou na tom jako ODS v roce 2010. Mohli se vyhnout průšvihu, ale neudělali to. ČSSD na sjezdu promarnila poslední šanci, jak zastavit svůj pád. Očistná kúra přijde až po podzimních volbách.“
Podobnost s Nečasem, než spáchal střemhlavý pád, spatřuje v pupeční šňůře s „ČEZ partou“. A také s „kauzou OKD“. Delegáti sjezdu, píše, je „mohli jednoduše smést ze stolu, ale rozhodli se vydat cestou, kterou sedm let kráčela ODS“. Pokud si totiž „myslí, že je spasí zničehonic z prstu vycucaný volební program á la KSČM, tak se šeredně mýlí. Politiku dělají lidé a Bohuslav Sobotka ji dělá už dost dlouho na to, aby potenciální voliči ČSSD věděli, s kým mají tu čest. Dobře vědí, že Sobotka je ochoten udělat a říct cokoli, jen aby se udržel ve funkci. Sám žádné názory nemá, ty mu dodávají jeho nejlepší přátelé, ať už se jmenují jakkoli a ve skutečnosti pracují pro kohokoli jiného než pro Sobotku. Účet za tuto nečinnost obdrží ČSSD ve volbách…“
Plesl vidí svět zprava. Tuctový šmok to však není. Racionální jádro má i jeho poslední varování. Netýká se jen propasti mezi sliby a skutky. „Přátelé ČEZ party“ jsou v ní premianti. Schizofrenií trpí i to, nač vábí voliče. Lukáš Jelínek to má z prvé ruky. Je z Masarykovy demokratické unie, „myšlenkového tanku“ ČSSD. Kam až má namířeno – a čeho se děsí jako čert kříže – popsal v Právu už před sjezdem: Protože v „marketingu ČSSD babišovce neporazí“, musí „nabídnout zboží, u něhož nehrozí, že ministr financí s odstupem času řekne: To chceme i my!“ Tedy návrhy a hesla, která si budou „pozorně všímat nástrah číhajících na nízko a středně příjmové voliče, seniory či rodiny s dětmi“. Musí to sice být „posun doleva“, ne ovšem za cenu, že si „vykoleduje nálepky jako socialistický, státně dirigistický, antitržní“. Natož podezření, že vyznává „národoveckou mantru“ (třeba už tím, že by žádal „zpřísnění azylové politiky“).
Panická hrůza z „nálepek“ je špatný rádce. „Posun doleva“ mrzačí víc, než kdy dřív. Téma „pořádku“, co třeba zjednat po privatizačním svinčíku, si už pachtuje – miliardářův fanklub. Co roky razíme jen my – za cenu nálepek „extremismu“ – by si teď ráda privatizovala parta, co už dávno není ani „reformní“. To procesí přichází s „křížkem po funuse“.
„Posunuly“ se totiž samy poměry a nálady. Hlad po změně k lepšímu, a ne dalším švindlu v pořadí. Na hřišti, vykolíkovaném „elitami“ mamonu a moci, je to kvadratura kruhu. Tady ji slíbí jen „užitečný idiot“. Pro smích byl od počátku. Teď mu hrozí i „účet ve volbách“. Tím větší šanci nabízí levici, která se „nálepek“ neděsí. A obrátí je proti těm, kdo jimi nasazují náhubek. Znectí je za „státní dirigismus“ v parazitním zájmu. Za to, co nasliboval a neplní. I za to, co už ani neumí. Tím rozhodněji to bude žádat sama. Ví, že to není planý sen. Je „socialistická“. Taková témata nemá kdo ukrást. V letošních volbách budou bodovat právě ta. Jen tak lze porazit na hlavu dinosaury i nové mucholapky. A vyhrát i tam, kde to vzdává Lidový dům.