KSČM považuje ústavní princip suverenity lidu za základní podmínku a předpoklad demokracie. Současný systém chceme reformovat tak, aby se moc reálně vrátila do rukou lidu, a zakotvit do našeho ústavního systému i široké spektrum mechanismů přímé demokracie. Tedy jak všeobecné referendum, tak právo lidu navrhovat i vetovat významné zákony a podávat návrhy na jejich zrušení k Ústavnímu soudu. A pro mimořádné situace též právo voličů iniciovat odvolání zvoleného poslance či senátora v případě jeho zjevného odklonu od předvolebního programu strany, za kterou byl zvolen.
Většina parlamentních stran klade zakotvení přímé demokracie tvrdý odpor. Je příznačnou ilustrací jejich poměru k elementárním normám demokracie, faktického pohrdání vůlí a názory voličů. K prosazení svých politických cílů, odporujících demokratické vůli veřejnosti, neváhaly porušit dokonce i samotnou Ústavu a rozbít společný stát Čechů a Slováků. O rozdělení Československa rozhodl v roce 1992 zákonodárný soubor pod taktovkou ODS a HZDS. Přisvojil si tak pravomoc, příslušející jen referendu. Stát se tak rozpadl v přímém rozporu s textem platné Ústavy i vůlí většiny občanů obou zemí.
Současná Ústava, platná od 1. 1. 1993, omezuje demokratická práva všeho lidu ještě víc. Přímou demokracii sice verbálně předpokládá, sama ji ovšem podrobněji nespecifikuje. Štítivý odpor, jejž k demokratické účasti všeho lidu neskrývá pravice, brání přijetí příslušného ústavního zákona už téměř čtvrt století. Motivy jejího postupu jsou nabíledni. Jakmile by se referendum, vyhlašované za určitých okolností obligatorně, stalo součástí našeho ústavního systému, řada zákonů v zájmu privilegovaných „elit“ by neměla šanci nabýt platnosti. Stačí připomenout kupř. zákon o soukromých exekutorech či „majetkovém vyrovnání“ s církvemi, nepřiměřeném zvýšení platů ústavních činitelů i řadu jiných.
Dnes se na světlonoše přímé demokracie pasují i síly, pro něž jde o marketingový trik. KSČM ji prosazuje jako svou prvořadou prioritu již po desítky let. S návrhy přijmout ústavní zákon o referendu přichází už od vzniku samostatné České republiky. V Poslanecké sněmovně PČR to však znovu a znovu naráží na odpor pravice. Ta přijetí zákona, jejž jmenovitě předpokládá článek 2, odst. 2 platné Ústavy, sabotuje pod celou řadou průhledných záminek.
K rozhodujícím měřítkům toho, nakolik je ta která politická strana skutečně demokratická, patří i její připravenost skládat účty svým voličům. Náš štít v otázce přímé demokracie je bez sebemenší poskvrny. Ve stručnosti ho lze rekapitulovat následovně:
Svůj první návrh ústavního zákona o všeobecném referendu, na jehož základě by občané mohli rozhodovat zásadní otázky svrchovanosti, územní celistvosti a územního uspořádání ČR, jsme podali už v roce 1996. A to s odvoláním na už vzpomenutý článek Ústavy, jakož i čl. 21, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které výslovně předpokládají právo občanů podílet se přímo na správě věcí veřejných, a bránit tak přijímání klíčových rozhodnutí na parlamentní půdě případně i proti vůli občanů. Návrh jsme v uvedeném roce předložili jak v prvém, tak znovu i druhém volebním období Poslanecké sněmovny PČR. Pro odpor pravicových stran neprošel ani v jednom případě.
Jen všelidová vůle měla legitimní právo rozhodnout o tak zásadní otázce, jakou nastolil záměr Topolánkovo vlády umístit našem území prvky protiraketové obrany a vojenských jednotek USA coby součást jejich strategické jaderné triády, a to navíc na základě dvoustranné dohody s USA, bez mandátu OSN a dokonce i Severoatlantické aliance. Navzdory hektické podpoře pravicových médií vyvolal ve společnosti velkou vlnu protestů. KSČM ji, vedle řady dalších kroků, podpořila i opakovanými návrhy ústavního zákona o referendu k této otázce. Možnost dislokovat americký systém vázaly výlučně na souhlasu nadpoloviční většiny občanů starších 18 let.
Návrh byl Poslanecké sněmovně předložen poprvé v roce 2006 a s dílčími úpravami znovu v letech 2007 a 2008. Ve všech případech byl však hlasy pravicové koalice ODS, KDU-ČSL a SZ zamítnut. O rozmístění svého systému protiraketové nakonec, i pod tlakem jiných okolností, ztratila zájem sama americká strana. Dodnes je ovšem alarmující, že kromě KSČM se v parlamentu nenašel jiný subjekt, jenž by tak šílenému hazardu s naší bezpečností s dalekosáhlými následky dokázal energicky postavit.
Dalším podvodem, jejž se na voličích dopustila vládnoucí pravice, bylo „majetkové vyrovnání s církvemi“. Krok z dílny tehdy už zcela zdiskreditované Nečasovy vlády prosadila koalice ODS, TOP 09 a VV. Naproti tomu KSČM důrazně požadovala i v tomto případě, aby o tak zásadní otázce rozhodl lid coby jediný zdroj skutečně demokratické suverenity. V roce 2011 jsme proto podali návrh ústavního zákona, dle něhož by k převodům majetku ze státu, krajů či obcí ve prospěch církví či náboženských společností byl nutný souhlas v referendu. Pravicová většina v PS PČR však smetla ze stolu i tuto naši iniciativu.
Náš odpor proti tomuto nehoráznému okrádání občanů to nezastavilo. Poté, co pravicová koalice tento kolosální tunel na státní majetek prosadila, podali jsme v roce 2013 návrh ústavního zákona o referendu ke zrušení tohoto zákona, jehož kladný výsledek by zavazoval Parlament tento zákon anulovat. Ani tento návrh samozřejmě nebyl díky hlasům koaličních poslanců přijat, protože tito poslanci si byli dobře vědomi, že občané by se v referendu jednoznačně vyslovili pro zrušení tohoto tunelování jejich peněz.
Uzákonit ústavně předpokládaný mechanismus všeobecného referenda se KSČM pokusila znovu v roce 2014. Návrhem, aby se cestou referenda mohlo fakultativně rozhodovat o zásadních věcech vnitřní i zahraniční politiky, jakož i o jiných důležitých otázkách veřejného zájmu. Závazné by pak bylo v rozhodování o změnách Ústavy i přijímání ústavních zákonů, ratifikaci mezinárodních smluv přenášejících pravomoci z orgánů ČR na mezinárodní organizaci, jakož i o vstupu do eurozóny či vystoupení z EU. Žádná z těchto otázek by se tak nesměla řešit bez přímé účasti všech občanů, natož proti jejich vůli. Přijat však nebyl ani tento návrh KSČM, přestože vedle hnutí ANO a KDU-ČSL je nejpočetnější součástí parlamentní většiny ČSSD. K právu všech občanů převzít roli skutečného suveréna se tak postavila zády i strana, deklarující demokracii dokonce i v sociální sféře.
V roce 2016 následoval náš pokus uzákonit alespoň referendum „ad hoc“. A sice v podobě návrhu ústavního zákona o referendu o vypovězení Severoatlantické smlouvy. Tzn. o vystoupení České republiky z NATO tváří v tvář stupňování vojenské agresivity paktu a jeho intervencím, jež místo obrany míru a mezinárodní bezpečnosti podněcují napětí a hazardní konfrontaci. Parlamentní většina, jejíž nejpočetnější součástí je í ČSSD, však nenašla odvahu dotázat se na názor voličů ani v tomto případě. S ústy, plnými frází o demokracii, zamítla i tento náš návrh a vnucuje lidem politiku, která je dnes už i stále vážněji ohrožuje.
Pro KSČM není demokracie, v níž má co možná široké pravomoci sám občan, lacinou reklamní přetvářkou. Je páteří všeho, oč usilujeme trvale a neustaneme v tom ani do budoucna. Mechanismus přímé demokracie v rozsahu, v němž se osvědčuje v řadě jiných evropských států, je trvale jednu z našich klíčových priorit. Hodláme se o jeho prosazení zasadit o to víc, čím víc se jednání mnoha členů legislativy i exekutivy vzdaluje vůli těch, kdo je zvolili. Oč častěji a leckdy i arogantněji jdu na ruku „elitám“ majetku a moci proti zájmům a právům demokratické většiny. Právě to je i hlavním důvodem, proč se všemu, co by rozšířilo prostor přímé demokracie, tak tvrdošíjně brání. S rukama v klíně tomu nehodláme přihlížet ani dnes. Co možná široký a efektivní rámec pro přímou demokracii je proto i součástí programu KSČM pro nadcházející volby do PS PČR. Spatřujeme v něm jednu z klíčových záruk, že si politici, pro něž je demokracie jen fíkovým listem, nebudou moci dovolit tolik svévole jako doposud.
Politika tohoto ražení škodí naší zemi stále víc. Demokracii vyprazdňuje a namnoze mění v ubohou karikaturu. Vůli voličů se přezíravě vysmívá. Suverenitu lidu mění v cár papíru. Rozhodování o osudech náš všech vkládá do rukou hrstky „elit“, přesvědčených o vlastní nedotknutelnosti. Místo služby voličům se starají o své prebendy a neštítí se ani bezostyšného lhaní a účasti v účelových koalicích, které vůli jejich voličů přímo pošlapávají.
KSČM se mediální masáži, že právě to je ta „pravá demokracie“, podvolit rozhodně nehodlá. Představa demokratické většiny, která by zůstala bezbranná, je pro nás zcela nepřijatelná. Naším cílem je vrátit moc do rukou všeho lidu. Bude jak základem naší kampaně do letošních voleb do PS PČR, tak naší politiky na scéně, kterou vytvoří.